Co to vlastně bylo by mělo být tu. 

    No tentokráte jsme sa vypravili já a Tučňák. stalo se už jakousi tradicí abych všude jezdil já a někdo, jakoby za žádnou cenu nemohl jet celý kmen. To je ale jenom naše interní záležitost. No nic. Prostě jsme nastoupili do vlaku směr Pardubice. Cesta byla krásná a inspirativní. U nás v Bojkovicích bylo tradičně slinečno . V okamžiku, kdy jsme vjeli na železniční koridor zatáhlo se a všude byla celou cestu mlha. No znáte to, všude dobře... Také nám hrozilo, že si celou cestu nesednem, ale při představě 300km ve stoje jsme zapomněli na slušné vychování a dvě místa si našli. Ve vlaku to bylo moc pěkné, jinam vidět nešlo.

    V momentě, kdy jsme dorazili na místo jsme na ulici našli naše dvě kamarádky Cvrčka a Pipi, ty nás zkušeně zavedli až na místo konání. Bylo to škola. Pěkná škola. Potkali jsem mnoho, mnoho našich známých a všichni si lehli do jedné tělocvičny.  No pak bylo zahájení. Moc si z tama nepamatuje. Jenom vím, že měli tradiční technické problémy. Ráno už byla snídaně a rozjel se program. Nechtěl bych, aby to vypadalo, že všechny akce umím jen zkritizovat, ale ty v roce 2006 za moc nestály. Každý měl předem vybraný program a já si v dobré víře vybral diskuze. Ty jediné mne mohou totiž nějak obohatit. Absolvoval jsem dvě po sobě už ani nevím jaké.. Každopádně obě se měly týkat skautingu a obě vedl instruktor, který to neměl moc připravené (drsný týpek)

    Poslední den když to všechno po závěrečném ceremoniálu skončilo jsme šli jen tak do Pardubic.. a tím to hasne....Vlak zpátky byl přetížený

P.S. škoda, že se neumím tvářit šťastně i když nejsem 

                                                                                                             Ježek